Zahradničení není jen zábavou starších lidí, jak by se mohlo zdát. V Brně je v poslední době o „hrabání se v záhoně“ stále větší zájem i mezi mladými, poptávka tak zde výrazně převyšuje nabídku. Na zahrádku ve městě se čeká v dlouhém pořadníku.
Po pracovním dni stráveném v kanceláři se Petr Kabourek navečer vydává na svoji zahrádku na brněnské Kraví hoře. Protáhnout tělo a zkontrolovat, jak mu roste úroda.
„Nechtěl jsem si kupovat nekvalitní zeleninu, o které nevím, odkud pochází,“ vysvětluje důvod, proč před šesti lety se zahradničením začal a pronajal si od města kus půdy. Přináší mu to hlavně relaxaci a rýpání se v hlíně bere jako dobrou terapii.
Že má zahrádku kousek od centra, kam dojede MHD nebo dojde pěšky, vidí jako výhodu. „Někde za městem bych zahrádku mít nechtěl, tady je skvělá dostupnost,“ pochvaluje si dvaatřicetiletý zahrádkář.
Stejně jako jeho láká dnes zahradničení stále více mladých lidí. Tento trend, který je v Brně záležitostí posledních tří let, potvrzuje i předseda zahrádkářského svazu v Brně Martin Říha, zastupitel Brna-střed a šéf brněnské KSČM.
Poptávka je tak velká, že zájemci o zahrádku musejí čekat v pořadníku, momentálně má podle hrubého odhadu 500 jmen. Jen na stránkách svazu se objevila za poslední tři měsíce dvacítka žádostí o pronájem nebo odkoupení zahrádky. Podstatná část jsou maminky malých dětí.
„Standardně jsou v jednotlivých základních organizacích nashromážděny přihlášky a požadavky, které se postupně vyřizují podle toho, jak se místa uvolní. Nemáme dostatečné množství pozemků, které bychom mohli nabídnout,“ vysvětluje předseda svazu, který dnes v Brně sdružuje téměř pět a půl tisíce zahrádkářů.
Když se k nim připočtou rodinní příslušníci, městské pěstitelství se týká zhruba 25 tisíc lidí. Další tisíce lidí hospodaří nebo odpočívají na svých či komerčně pronajatých parcelách.
Je jasné, že prvně se zájemci snaží dostat k městským pozemkům – ročně se za třísetmetrovou zahrádku platí průměrně 2 500 korun. Při komerčním pronájmu zaplatí podobnou sumu, ovšem měsíčně.
Mladí lidé se k zahrádkám dostanou i přes své rodiče nebo prarodiče. Letos první rok obdělává záhonky v řečkovickém Zamilovaném hájku také Michaela Suchánková. „Pozemek nám poskytli manželovi rodiče, kteří tady zahradničili dvacet let. Máme desetiměsíčního syna a především kvůli němu jsme si chtěli pěstovat vlastní zeleninu a ovoce,“ říká jednatřicetiletá maminka.
Zahradničení má ale mnohem víc rozměrů než jen pěstování vlastních plodin. Podle sociálního psychologa a ekopsychologa Jana Krajhanzla z Masarykovy univerzity je důležité, že děti sledují celý proces sázení, pěstování a sklízení plodin.
„Vidí, že jídlo není jenom na regálu v supermarketu. Dlouhodobě pozorují, jak se rostliny mění a kam vede zahrádkářská aktivita,“ říká Krajhanzl, který se zabývá vztahem lidí k životnímu prostředí a kontaktem dětí s přírodou.
Jenže zahrádkářské kolonie v centrech jsou vnímány i negativně – jako uzurpování si městského prostoru je vidí různí hráči s jinými plány. Jelikož záhonky často leží na lukrativních pozemcích, jsou atraktivní pro stavbu nových bytových domů.
„Tlak developerů na pozemky je v posledních letech velký a ochrana činnosti zahrádkářů téměř neexistuje. Developeři chtějí stavět, ale nemají volné prostory. Město by ale se zahrádkami mělo počítat jako součástí městské zeleně,“ poukazuje Říha s tím, že na rozdíl od parků se o zahrádky město nemusí starat, a jsou tak pro něj zelení zadarmo.
Soupeřem zahrádek se stávají právě i městské parky, kterým nahrává fakt, že jsou přístupné všem.
„Otázka přece ale nestojí: buď parky, nebo zahrádky. Město potřebuje obojí. Jak veřejnou zeleň, která je přístupná všem, tak zahrádkářské kolonie, které zase lidem nabízí jiné možnosti,“ upozorňuje Krajhanzl s tím, že by se nemělo zapomínat na roli zahrádek v životech seniorů, kteří se díky nim můžou realizovat, mají pohyb a smysluplně naplní svůj den.
„Že můžou být na zahrádce, je daleko lepší, než kdyby seděli někde v budově nebo chodili po veřejném parku,“ doplňuje Krajhanzl.
Lidé ve městech si v posledních letech oblíbili sdílené či komunitní zahrady. Kdo si nemůže dovolit pronájem celé zahrady nebo by neměl čas se o ni starat, může si obdělávat pouze záhon. Takovou možnost nabízí v Brně třeba Otevřená zahrada v Údolní ulici.
Zájemci si mohou vybrat ze tří velikostí záhonů, jejichž cena se pohybuje od 1 350 do 3 600 korun.
„Záhonky se pronajímají na celý rok. Na začátku nového roku oslovujeme stálé nájemce, zda mají zájem pokračovat. Ty volné pak nabízíme veřejnosti, přednostně pak zájemcům, na které se předešlou sezonu nedostalo. Aktuálně máme k pronájmu 22 záhonků. Na příští sezonu máme volné pouze dva, zájem je tudíž velký,“ popsala mluvčí Otevřené zahrady Pavla Olbrzymková.
Na to, že se jedná o soukromou sklizeň, upozorňují ostatní návštěvníky areálu cedule.
Autor: Zuzana Brandová, zdroj: iregiony.cz