Požadavky na jablko se přitom stále mění. „Před dvaceti lety nebyl takový problém s jarními mrazy, jako je pro ovocnáře dnes,“ uvádí příklad šéf týmu šlechtitelů.
Vychází se z odrůd se známými vlastnostmi: „Natipujeme si odrůdy podle toho, co právě hledáme - tu s vynikající chutí zkombinujeme třeba s odrůdou, která má dobré skladování nebo odolnost proti houbovým chorobám.“
Důležité je také místo, kde by se jablko mělo pěstovat - v Holouvousích logicky nejvíc hledají druhy, které se uplatní v podobných podmínkách, v jakých nové jablko vzniká.
„Většinou je to pro místní podmínky, tedy pro Českou republiku plus Slovensko, Polsko nebo střední Evropu. Máme ale také odrůdu Rubinstep - Pirouette, která se prodává směrem na sever, třeba v Belgii. Tam mají lidé raději jablka kyselejší,“ říká Zelený.
„Češi mají rádi jablka navinule sladká, kdy cítíte lehce nakyslý tón a chuť přechází do sladka, kdy kyseliny už takřka nejsou znatelné. Čím víc směrem na jih, tím víc je vyžadována sladká chuť,“ říká tak trochu someliérsky Zelený a přidává zajímavosti o spotřebitelských zvycích v různých zemích: „V Itálii se prodávají zvlášť jablka na jídlo a zvlášť na dekoraci. Ta druhá musí skvěle vypadat, dlouho vydržet a už není tak důležité, jak chutnají. Třeba pro Belgičany nejsou důležité vlastnosti slupky - jablka tam lidé před jídlem loupou. Velké rozdíly jsou i v chuti - například Indové mají rádi jablka sladká tak, že u nás by se vůbec nedala prodávat.“
Ve chvíli, kdy je jasné, jaké má nové jablko být, zvolí se vhodné odrůdy pro zkřížení. Opylením šlechtitelé získají ročně kolem pěti tisíc semínek, z nichž se vypěstují stromky. Ty jsou postupně vystaveny nejběžnějším chorobám, pečlivě se sleduje, jak rostou a vybírají se ti nejodolnější a nejlepší jedinci. Přestože se využívá skleníků, foliovníků a roubování, první plody mohou šlechtitelé ochutnat až zhruba po šesti letech.
„Hodnotí se nejméně dvě či tři sklizně. Opět se vyberou ti nejlepší jedinci, rozroubují se a další generace stromků se dál sleduje, a to nejen jak plodí, ale třeba také jak strom reaguje na prořezávání a jak se hodí do dnešního intenzivního ovocnářství. Tato druhá fáze trvá až deset let. Jakmile jsme spokojeni, můžeme novinku přihlásit k registraci a k ochraně práv odrůdy. Posuzování Státní odrůdovou zkušebnou může trvat i pět let. Připomínám, že od prvního opylení uplynulo 20 až 25 let. Pokud je to unikátní odrůda, kterou je třeba registrovat rychle, dá se některá fáze šlechtění urychlit, ale někdy to může trvat i 35 let,“ popisuje Zelený.
„Celá odrůda vlastně pochází z jednoho semínka. Když vezmeme nejznámější odrůdu Golden Delicious, to je odrůda, která byla nalezena jako náhodný semenáč v Americe, to je ten jeden strom, který se dodnes množí roubováním,“ připomíná historii žlutého jablka, které najdeme snad v každém obchodu.
„Obchodníci nabízejí barevnou škálu, odrůdy žluté, červené a žíhané, ale už tolik nedbají na chutě. To se potom projeví při degustacích, kde ty nejvíce produkované odrůdy jako Golden a Gala končí až za nově vyšlechtěnými odrůdami, třeba za naposledy vítězným Angoldem,“ připomíná k fádnosti nabídky Zelený.
Třeba Rubinstep, který se podařilo prosadit v některých zemích Evropy, je odrůda stará kolem 15 let. „Na zavedené odrůdy si zákazníci zvykali dlouho, například Golden Delicious se pěstuje už 130 let. Mým snem však je dostat víc mezi lidi i do velkých řetězců naše odrůdy,“ neskrývá své přání ovocnář.