Řezníci ze Skuhrova jezdí za svými zákazníky sami. Brodsko křižují dvěma auty

To je heslo, kterého se drží řezník Václav Hovorka ze Skuhrova u Havlíčkova Brodu. Ten se již více než dvanáct let zabývá výrobou celé řady druhů masných výrobků a z toho již dva roky provozuje vlastní řeznictví pod firemní hlavičkou Václav Hovorka. To se na trhu prezentuje nejen svými poctivými výrobky, ale i vlastním prodejem. Každý den totiž ze Skuhrova vyjíždějí dvě pojízdné prodejny, které křižují po celém Havlíčkobrodsku a nabízejí lidem čerstvé maso, salámy, paštiky, a když je zájem, tak třeba i celé prase.
Kolikrát jste se setkal s tím, že by zákazník chtěl zpracovat opravdu celé prase?
Párkrát již ano, ale jde spíše o okrajovou záležitost. To už častěji jezdím na zabijačky a různé hody, kde lidem pomáhám a připravuji to, co si přejí. Každopádně, pokud mi zákazník přiveze prase, není problém ho kompletně zpracovat. Vše je o domluvě.
Rozumím. Zaujal mě váš způsob prodeje, tedy pojízdné řeznictví…
Chtěli jsme se nějakým způsobem odlišit a zároveň se co nejvíce přizpůsobit zákazníkům. Z toho důvodu jsem vloni zakoupil první auto, pojízdnou prodejnu. Letos v lednu pak druhou. Každý týden od úterý až do pátku pak jezdíme po celém brodském okrese a nabízíme lidem naše domácí masné výrobky.
Jak probíhá váš běžný den?
Každý den vstávám tak kolem třetí hodiny ráno a jedu do Skuhrova, kde mám výrobnu. Následně začnu připravovat to, co je potřeba, a naložíme obě auta. Kolem osmé hodiny vyráží první auto a v deset hodin pak druhé. Každý den jezdíme do osmnácti hodin po celém Havlíčkobrodsku. V našich trasách nechybí například Ledeč nad Sázavou, Chotěboř či Přibyslav. Zajíždíme ale také na Jihlavsko a Humpolecko. Samozřejmě tím to nekončí. Po návratu do Skuhrova musím vše opět uskladnit, vyčistit auta a začít s přípravami na další den. Takže ve výsledku pracuji do noci a spím tak dvě až tři hodiny.
To musí být náročné, předpokládám, že máte několik zaměstnanců…
Kdepak, právě že ne. Všechno děláme ve dvou lidech a mám pár brigádníků, kamarádů a samozřejmě sourozence, kteří mi pomáhají. Je to sice pěkná dřina, ale baví mě to.
Jak jste se vůbec k řezničině dostal? Máte například někoho v rodině, kdo se jí zabýval?
Nemáme. Přišlo to nějak samo. Jsem vyučený řezník s tím, že mám vystudovaný i maturitní obor technologie masa, který se vyučuje v Praze. Po škole jsem deset let pracoval v řeznictví Novák, kde jsem se postupně vypracoval až na oblastního vedoucího. Měl jsem pod sebou více než sto padesát poboček. Jednoho dne jsem si řekl, že bych to mohl zkusit sám. Zkušeností jsem měl více než dost. Pronajal jsem si tedy objekt ve Skuhrově a bylo hotovo.
Pěkné, je evidentní, že jste se chytil…
Zatím to tak vypadá, ale mohu říct, že lidé si k nám cestu našli. Kromě toho také ve Skuhrově provozujeme malé kamenné řeznictví, které je však otevřeno pouze ve středu a v pátek. Na druhou stranu, kdokoliv k nám může přijet a samozřejmě ho obsloužíme a prodáme to, co si bude přát.
Co všechno tedy nabízíte?
Zaměřujeme se především na vepřové a hovězí maso a různé speciality. Jde kompletně o domácí výrobu, takže nepoužíváme žádné glutamáty, éčka či nějaké náhražky. Stejně tak maso máme od českých dodavatelů, které si sami vybíráme. Dokonce jsem ve spojení se zemědělci, a když potřebuji, tak si dopředu zamlouvám dobytek. Některé maso nakupuji na jatkách, ale upřednostňuji soukromé chovatele. Z nakoupeného masa pak připravuji mnoho masných výrobků.
Konkrétně?
Tak kromě čistého hovězího a vepřového masa to jsou především různé speciality. Sami si vyrábíme všechny salámy, párky, klobásy, polévky, sekanou až po domácí paštiky. Používám i vlastní kořenicí směs a žádnou chemii. Takže všechny výrobky jsou určené k okamžité konzumaci, nemůžete je doma dlouho skladovat. Také spolupracujeme s pekařstvím Žák z Termesiv u Havlíčkova Brodu, prodáváme jejich domácí a čerstvé pečivo.
Jak probíhá například výroba takového salámu?
Vezmu maso, například kýtu. Tu nakrájím a rozmixuji. Následně ji uložím do lednice, přidám nějakou spojku a koření. Technologický postup probíhá jako za starých časů. Snažím se dělat poctivou a domácí řezničinu.
Předpokládám, že to nelze srovnávat s velkými výrobci…
V žádném případě. Ve velkých výrobnách to všechno jede na pásu. Pracovníci do toho přidávají různé kůžové emulze a spousty glutamátů a chemie. Díky tomu samozřejmě jejich maso vydrží několik týdnů, nebo se vakuuje. Děláme také i polotovary, tedy například čínu nebo dopředu nakládáme steaky či udíme maso.
Vidím, že moc volného času asi nemáte…
Bohužel ne, ale jak jsem již řekl, práce mě baví a naplňuje. Ono by to ani jinak dělat nešlo. Chceme zákazníkům nabízet pouze kvalitní a české výrobky, na což lidé slyší. Když přijedeme do nějaké obce či města, lidé na nás již čekají, zvykli si na nás.
Jak vůbec probíhá propagace? Mám na mysli, jak se lidé dozvědí, kam zrovna přijedete?
Na začátku proběhla velká letáková kampaň. Jezdíme stále stejné či obdobné trasy a lidé si to mezi sebou řeknou. Kromě toho všechny informace máme na svých webových stránkách a využíváme také různé nástěnky a plakátovací plochy. Lidé nás také mohou poznat podle muziky. Když někam přijedeme, hrajeme z amplionu Včelí medvídky a Tři čuníky. (úsměv)
Jezdíte také na nějaké akce?
Na pár akcích jsme již byli, ale bohužel je to pro nás časově hodně náročné. Letos jsme navštívili pár farmářských trhů nebo jsme byli na Haberské stezce a jednou i v Havlíčkově Brodě na tamní vyhlášené výstavě Zahrada. Kromě toho také pořádáme vlastní akci. Letos 14. listopadu proběhne již druhý ročník Vepřových hodů u nás ve Skuhrově. Na dvoře postavíme vyhřívané stany, grilujeme prase, děláme steaky, polévky, jitrnice, ovar a mnoho dalších specialit z našeho řeznictví. Každý si samozřejmě může i cokoliv zakoupit s sebou domů a nebude chybět ani dobré pití.
To zní dobře. A co plány do budoucna?
Chtěli bychom se určitě rozšiřovat. Také chci zažádat o značku Regionální produkt Vysočina, takže mě čeká spousty práce a papírování. Kromě toho chceme i nadále dělat poctivou řezničinu a kvalitní české výrobky. Hlavní je, aby lidem chutnaly a byli s nimi po všech stránkách spokojení.
Autor: Filip Brož, zdroj: havlickobrodsky.denik.cz