Protest z cest, aneb důkaz o síle rozumu

     
Jak jistě každý zemědělec ví, dne 10. října 2008 proběhlo jednání za účasti premiéra Mirka Topolánka, ministra zemědělství Petra Gandaloviče a zástupců jednotlivých nevládních zemědělských organizací. Výsledek jednání je všem znám a nemá cenu ho zde více rozebírat, eminentní zájem o danou problematiku vyvěral od všech zemědělců bez rozdílu věku, struktury, či snad dokonce vyznání. Zájmem všech organizací, účastnících se zmíněného jednání a působících v agrárně-politickém lobby systému byl zřejmý – dorovnání přímých plateb tak, jak to umožňují přístupové dohody.

Ve stejném duchu se i vyjádřila Společnost mladých agrárníků ( viz. minulé číslo SMA stránky ) a při řadě ať již formálních, či méně formálních jednáních jsme nezaznamenali ani stín odporu k potřebě dorovnání diskutované částky, která v pokladně ministerstva zemědělství chyběla. Nutno podotknout ještě důvod této prozaičnosti – šlo o peníze a ty jsou, jak známo, silným spojujícím tmelem i v tak nekonzistentním prostředí, kterým agrární lobby v České republice je. Avšak ona zmíněná konzistence byla narušena formou, či chcete-li prostředkem, jakým má ke zmíněnému navýšení balíku peněz pro naše zemědělce dojít. Řada z jednotlivých organizací, které se posléze zúčastnili setkání ve strakovce již značnou dobu před touto událostí jednala a lobovala na různých místech, mající tu zázračnou moc ovlivnit výsledek rozpočtu pro příští rok – ať již to bylo ministerstvo zemědělství samotné, či další resorty a instituce. Výsledek těchto jednání je nezpochybnitelný a těžko zde rozebíratelný. Zajímavá hra se ovšem rozehrála po jednání. Pracující občan platící daně s alespoň špetkou zakořeněné slušnosti byl zřejmě dosti překvapen požadavkem Agrární komory na stvrzení premiérova slibu i jeho vlastnoručním autogramem. V této zemi se dá věřit málokomu, nicméně že bychom nevěřili premiérovi?! To už asi byla silná káva i pro laika, který pak v němém úžasu sledoval trapnou detektivku o příběhu poslíčka brázdícího stmívající Prahu ve snaze nalézt adresáta v Agrární komoře. Napětí gradovalo však dál, jelikož ani podpis premiéra této země ještě v danou chvíli nezastavil masu valící se zemědělské techniky. A pak že tato země má ve svém čele mocné… Techniku zastavilo až jednání uvnitř Agrární komory. Zřejmě poté, co si kolegové ze spřátelené organizace uvědomili, že navýšení z nuly na 2 miliardy a ještě k tomu novela daně z nemovitostí šetřící peníze zemědělců přímo v jejich kapsách je hned o několik miliard více, než kolik bylo požadováno. V dané situaci otravovat život obyčejným lidem pospíchajícím v pondělním ránu do práce by byla veřejná sebepoprava. Tím však fraška o třech dějstvích nekončila. Agenturní anály se rozžhavily pod prohlášeními jednotlivých otců „revoluce“, jak mohlo dohodnuté navýšení přímých plateb na mnohé působit. Leckterý slepec přistupivší k houslím zázračně uzřel šanci se na této záležitosti mediálně přiživit a tak se i stalo. Vrcholem lidové tvořivosti byl článek uveřejněný v Zemědělci č. 44 od pana Jindřicha Šnejdrla, viceprezidenta AK ČR. Označení Společnosti mladých agrárníků za „spřízněnou nevládní organizaci“, výzvy k charitě, či zavedení nového významného datumu Dne uvědomění si síly, ve mně vyvolávají emoce vedoucí k rychlému si zařízení jednosměrné výjezdní doložky ( vyjma emocí zažívacích, ale ty zde s ohledem na čtenáře nebudu popisovat ). A na závěr jak to bylo doopravdy. Jednání s premiérem a ministrem zemědělství vyvolala Asociace soukromého zemědělství. Může nám být líto, že to nebyli mladí agrárníci, ale to ještě neznamená, že se k danému skutku budeme hlásit. Nemohu mluvit za ostatní organizace, ale Společnost mladých agrárníků ČR není s kýmkoliv „spřízněna“, tím méně s resortem zemědělství, na kterém jsme, a doufáme že vždy v intencích konstruktivní kritiky, často nenechali nit suchou. Opravdu rádi bychom byli spřízněni s ostatními nevládními organizacemi, Agrární komoru nevyjímaje, ale podobné útočné články tomu ani v sebemenším nemohou přispět. A na úplný závěr jeden malý postřeh: faktem, který dokonce i Agrární komora sama ve svých prohlášeních přiznává je, že jednání se zúčastnili zástupci čtyřech organizací – Společnosti mladých agrárníků ČR, Asociace soukromého zemědělství, Svazu marginálních oblastí a Agrární komory - ale zajímavostí zůstává, že protestovat formou blokády cest chtěla pouze jediná ze zmíněných organizací, tedy Agrární komora. A to napříč faktu, že navýšení alokace resortu chtěly všechny čtyři organizace. Dovolím si proto parafrázovat nadpis článku pana viceprezidenta „Důkaz o síle komory“ na důkaz o síle rozumu – rozumu, který měli tři ze čtyřech zemědělců ve strakovce. Zaplať pánbůh – v pondělí jsem jel do práce, z té práce platím daně a z těch daní jde celých 30 eurocentů denně na Společnou zemědělskou politiku, tedy na dotace… Tomáš Marný