Pracovníci v zemědělství rychle stárnou, nástupce hledají jen složitě

„Už dnes je to obrovský problém. Jde o práci, ke které musí mít člověk vztah, a nesmí mu vadit, že bude na samém konci společenského žebříčku,“ řekl expert na ekologické zemědělství Milan Drgáč z Bojkovic na Uherskohradišťsku.

Třeba v Zemědělském obchodním družstvu Delta Štípa mají věkový průměr zaměstnanců na hranici 55 let. Tým je stabilní, dohromady se dal před lety, když byla podstatně vyšší nezaměstnanost.

„Tehdy jsme nabrali lidi, kteří tuhle práci znali, uměli a chtěli dělat. Dnes už takoví nejsou,“ podotkl jednatel družstva Petr Slovák.

Jenže speciálně v případě živočišné výroby jde o práci sedm dnů v týdnu. A je tady i další problém.

„Peníze, které jsme schopní lidem nabídnout, vydělají i jinde a snadněji. Mladým se do fyzicky náročné práce nechce,“ dodal Slovák.

Ani v místech, kde je nezaměstnanost vyšší, nejásají. Například ve Štítné nad Vláří je v evidenci nezaměstnaných 4,19 procenta lidí přímo z obce, vyšší než průměrnou nezaměstnanost má i nejbližší okolí.

Tamější Ekodružstvo Javorník přesto lidi stále hledá. „Stačilo by, kdyby člověk chtěl dělat a měl do toho chuť. Musí to být v něm. Co potřebuje znát, to už ho naučíme,“ vysvětlil předseda družstva Josef Tománek.

Malé podniky proto jdou cestou rodinných firem. Ovocné sady ve Žlutavě, kde na 35 hektarech rostou jablka, meruňky, švestky a hrušky, obhospodařují dvě generace rodiny Marčíkových. K tomu mají jednoho zaměstnance. „Víc bychom neuživili,“ poznamenal Jiří Marčík.

Podle odborníků z praxe se situace v zemědělství rapidně zhoršila za posledních dvacet let a paradoxně ji komplikuje i technika, která samotnou práci činí snadnější. Ovládat ji totiž vyžaduje vysokou kvalifikaci – a scházejí lidé, kteří to umějí.

„Traktor už nemá řidiče, ale operátora. Jsou to stroje plné elektroniky, kterou nestačí nastavit dopředu, musí se reagovat během práce, třeba na terén,“ popsal Drgáč.

Absolventy učňovského oboru opravář zemědělských strojů většinou stáhnou firmy, které se prodejem techniky zabývají. Do družstev a na farmy pak nastupují jen jednotlivci. Obor sice nabízí čtyři školy ve Zlínském kraji, zájem ale není příliš velký.

Střední vyloženě zemědělská škola je v kraji jediná – v Rožnově pod Radhoštěm. Nyní má 110 studentů v maturitním a 63 v učňovském oboru.

„Zájem se poslední roky zvedá, ale poptávka firem je pořád podstatně vyšší,“ podotkl ředitel Střední školy zemědělské a přírodovědné Jaroslav Krčmář.

Škola nabízí obory agropodnikání a zemědělec–farmář. Zčásti (a stále víc) je plní děti farmářů. Má i jednoleté kurzy, které pro zemědělství školí lidi z jiných oborů.

„Letos poprvé nabídneme také jednoletý kurz pro včelaře. To je unikát, tito lidé mají jen omezené možnosti získat odborné vzdělání,“ dodal Krčmář.

V Kroměříži a Uherském Brodě mohou studovat budoucí zahradníci, po kterých by sáhli ovocnáři, a chovatelé. Kroměřížská Střední škola hotelová a služeb se specializuje na jezdectví a chov koní, v Brodě od září otevřou nový obor zaměřený na chovatelství psů. Tím nabídka končí. Zemědělské obory dosud nejsou ani mezi těmi, které kraj finančně podporuje stipendii.

„Připravujeme smlouvy mezi školami, rodinami a firmami, aby se konkrétní studenti učili s tím, že mají zajištěné uplatnění. To by mohlo zájem zvýšit,“ uvedl krajský radní pro školství Petr Gazdík.
Autorka: Petra Procházková, zdroj: iregiony.cz