Nedovedu si představit, že bych dělal něco jiného

„Bydlet v takovém srubu byl vždy manželův sen,“ říká jeho žena pečující o Františka Němce juniora a čekající dalšího potomka. Z životního příběhu farmáře přitom vyplývá, že by srub zdaleka nemusel být snem posledním. František Němec, ač je mu jen 29 let, má totiž velké plány – a vzhledem k tomu, jak systémově přistupuje k zemědělskému podnikání, je určitě alespoň zčásti také naplní. Stát se soukromým zemědělcem bylo Františkovi v podstatě předurčeno. Poté, co byl jeho otci v roce 1992 vrácen v restituci komunisty ukradený majetek bylo totiž zřejmé, že existence současné „Farmy rodiny Němcových“ nemůže stát jen na jedné generaci. Františka navíc otec nemusel k farmaření nijak zvlášť přemlouvat. „V době, kdy otec začal hospodařit, jsem se učil na střední zemědělské škole jako opravář zemědělských strojů a samozřejmě mě lákala jízda na traktoru, který jsme předtím doma neměli. Takže když jsem přišel ze školy, tak jsem hned sednul na traktor. No a když už to člověk nějakou dobu dělá, věnuje tomu soboty a neděle a něco se naučí, je logické, že se to pak snaží využít ve své profesi. Když pak za mnou otec přišel, jestli chci u zemědělství zůstat, protože stál před rozhodnutím farmu rozšířit a investovat do ní, což by bez nástupce nemělo smysl, nebylo co řešit,“ říká mladý farmář. Původní hospodářství čítající 12 kusů krav a zhruba 20 hektarů pozemků se tak rozrostlo na 150 hektarů a 130tihlavé stádo skotu. Pouze u zemědělské výroby ale František Němec zůstat nehodlá. Před ostrým startem je privátní minimlékárna, v níž hodlá zpracovávat vlastní mléko na výrobu kvalitních přírodních jogurtů s faremním logem, kterými bude zásobovat okolní region a počítá také s prodejem mléka a výrobků z něj „ze dvora“. Pozici pro odbyt své produkce přitom připravuje už několik let. Spolu s krajem Vysočina a Místní akční skupinou „Most Vysočiny“ pořádá již třetím rokem soutěž „Bílé moře Vysočiny“ pro první stupeň základních škol, která spočívá v tom, že jednotlivé třídy mají vytvořit reklamní plakát na mléko. V loňském roce kromě toho zorganizovala farma fotografickou soutěž s cílem podpořit spotřebu mléčných výrobků a zvýšit povědomí o zemědělské produkci na Vysočině. „Možnosti, co dělat, jsou pro každého otevřené. Problém je jen v nedostatku peněz,“ říká mladý farmář. Sám by například potřeboval přikoupit zemědělskou půdu, krásná příroda v okolí spolu s možností koupání dává předpoklady k rozvoji agroturistiky. Potřebné finanční prostředky ale zatím nemá, i proto, že dotace často směřují jinam, než by bylo žádoucí. Problém je podle něj mimo jiné v nedostatečné podpoře zemědělského mládí. „Já například nemohu využít podpory pro začínající zemědělce, protože ty jsou určené jen těm, kteří začali nejpozději před 18 měsíci. Jako mladý zemědělec do 40 let mám sice v rámci projektů v programu rozvoje venkova zvýhodnění 10 bodů, jenže třeba zemědělské podniky mají zvýhodnění 30 bodů za to, že opraví kravín, o který se léta nestaraly. Já se o svůj kravín musím starat pořád a nedostanu na to nic,“ popisuje jednu z mnoha zemědělských absurdit Němec. Zásadní problém vidí také v převzetí farmy od otce v rámci takzvaného předčasného ukončení zemědělské činnosti. Převod nemovitostí totiž podléhá zdanění, takže nový vlastník začíná hospodaření povinností zaplatit za to státu statisíce. „Kolega odvedle musel za převzetí rodinné farmy zaplatit skoro půl milionu,“ říká představitel nastupující zemědělské generace. Přes řadu problémů se ale oboru, v němž již dosáhl nezpochybnitelné úspěchy, vzdát nehodlá. Vlastně si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného,“ tvrdí člověk, který jako jeden z mála zemědělců u nás hodlá v praxi „realizovat tvorbu přidané hodnoty na hlavu“ zmíněnou výrobou jogurtů přímo na rodinné farmě. Ing. Petr Havel, zemědělský analytik, vyšlo v týdeníku Profit