Na jižní Moravě se pole zelenají i ve vedrech. Díky umělému zavlažování

Se smutkem hledí zahrádkáři na svoje zahrádky a zemědělci na lány. Letošní sucho je pořádně sežehlo.
Přitom od Dyjákovic, kde padaly teplotní rekordy jeden za druhým, překvapivě hlásí: výnosy obilovin v normě, plné kukuřičné klasy, slušná úroda raných brambor.

Plodinám tady pomohla vydatná dávka toho, co letošní sezoně scházelo nejvíc - voda. Na jihovýchodní části Znojemska totiž operuje společnost Závlahy Dyjákovice, jejímiž vlastníky jsou samotní zemědělci.
Díky dvaceti zavlažovacím a třem přečerpávacím stanicím se prostřednictvím 420 kilometrů potrubní sítě dostane voda k téměř šedesáti odběratelům. Celkem zavlažují přes 14 tisíc hektarů půdy.
Postup spolku zemědělců by mohl být cestou, jak ve vedrech, která odborníci předpokládají i v budoucnu, nepřijít na jihu Moravy o zelená a rodící pole. Za příklad je dává i kraj.
„Náš region trpí dlouhodobým vláhovým deficitem a jihomoravské zemědělství bez závlahových systémů nemá šanci na důstojnou existenci,“ apeluje hejtman Michal Hašek. 
Závlaháři mohou podat jednu žádost ročně
Společně se šéfem regionální agrární komory Václavem Hlaváčkem svolává jednání všech zemědělských společností, které se na jižní Moravě provozování závlahových systémů věnují. Chtějí sesumírovat požadavky na ministra zemědělství. 
„Určitě na navýšení dotací a dále zpřesnění podmínek pro jejich poskytování,“ dodal hejtman.
Ministerstvo zemědělství sice nabízí dotace na pořízení zavlažovače i výstavbu, ale jen do výše pětatřicet milionů korun. Limitem je i to, že si závlaháři mohou podat pouze jednu žádost ročně. Jen třeba zmíněné Závlahy Dyjákovice sdružující 58 zemědělců by takových žádostí potřebovaly deset. Většina závlahových systémů totiž pochází ze šedesátých let.
Společnost Závlahy Dyjákovice začínala v roce 1995 s třinácti zemědělci, dnes jich je osmapadesát. 
„Jsme rádi za velké odběratele i malé záhumenkáře a za to, že se udržujeme v provozuschopném stavu. Veškeré peníze, které vyděláme, vracíme zpět do modernizace závlahových systémů, zpět do zemědělství. Abychom udrželi to, co nám všichni závidí,“ vysvětluje ředitel Jaroslav Benda.
Sám je zemědělec, který obor vystudoval a zabývá se jím pětatřicet let. Aby byla firma soběstačná, rozšířila postupně předmět podnikání i na stavebnictví, zámečnictví, kovovýrobu nebo ubytovací služby. 
Přesto se podle Bendy bez pomoci státu neobejdou. „Píšu proto ministrovi otevřený dopis,“ říká.

Jeho kolega z Vyškovska mu dává za pravdu. „V minulosti stát přispíval na zprovoznění závlahového systému, po privatizaci v roce 1997 je to nic moc. Nikdo nebere v potaz, že skoro osmkrát zdražila elektřina. Podle mého by každý zemědělec měl dostávat dotaci na množství odebrané vody nebo elektřiny,“ míní zemědělec David Zelený z Letonic.
Závlahářům začíná práce většinou počátkem března a pokračuje až do půli listopadu, služba funguje v podstatě nonstop. 
V praxi to na Znojemsku vypadá tak, že se voda čerpá z Vranovské přehrady, odtud putuje do přečerpávací stanice a následně do rozvodů v polích. Zemědělec jen nahlásí, že chce zalévat, a do hodiny má vodu. A pokud mu chybí čas, lidé nebo technika, druhý den má všechno na poli připraveno. 
Cenu si firmy se závlahovými systémy účtují různě. Například na Břeclavsku zaplatí zemědělec paušál 25 tisíc korun za hektar předem a může zalévat podle libosti. 
Na Znojemsku jednorázově podle plodiny a dávky, konkrétně od dvou a půl do tří a půl tisíce korun za hektar.
Tam, kde se zalévalo, budou výnosy dobré. A že byla velká „žízeň“. Rané brambory potřebovaly zavlažit i desetkrát za sezonu, kukuřice na zrno pětkrát.
Například Agrospol Hrádek ke konci srpna spotřeboval 1,2 milionu kubíku vody. Jevišovické agrodružstvo se blíží s odběrem vody k milionu spotřebovaných kubíků. Podle zemědělců navíc pořádná dávka vody pomáhá původním osevním postupům třeba u zeleniny.
Letos se například podařilo, že někteří zemědělci sklidili ozimou pšenici a brambory během roku dvakrát.
Ačkoliv voda z řeky poslouží spolehlivě, někteří přece jen netrpělivě vyhlížejí tu padající z mraků. 
„Déšť nemůže nic nahradit. Je přirozenější a teplejší. Jako když si dáte místo másla margarín. Poslouží, ale tolik si nepochutnáte. Faktem je, že jihomoravské zemědělství se v budoucnu bez závlahových systémů neobejde,“ myslí si i Daniel Tichý ze sdružení znojemských zahrádkářů.
 Autor: Markéta Dušková, zdroj: iregiony.cz