Malá podpora mladých je i politický problém

Odpověď na otázku „Proč?“ je kupodivu docela jednoduchá. Podpory typu začínajícímu zemědělci nebo ukončení zemědělské činnosti s cílem předat hospodářství další generaci jsou směrovány na potenciální majitele či spolumajitele farem, jinými slovy na soukromé zemědělce, mladých zaměstnanců zemědělských společností se tedy netýkají. Každá podpora „soukromníků“ je kromě toho finanční konkurencí pro „družstevníky“, kteří disponují v ČR podstatně silnější lobby než privátní farmáři a navíc zabezpečují reálně zhruba tři čtvrtiny klasické zemědělské produkce. To v praxi znamenalo a zatím ještě znamená, že produkční zemědělská lobby usiluje zejména o provozní dotace směrované na zemědělské komodity a není pro ní zas takovou prioritou myslet na budoucnost oboru jako celku. Výsledkem je ovšem stav, kdy zemědělství, ale v zásadě i venkov jako celek ztrácí invenční potenciál a v podstatě vymírá. Právě venkov by ale novou krev a myšlení potřeboval ze všeho nejvíce. Přestože totiž agrární bossové neuznávají nikoho, kdo nehospodaří, nemluví jejich jazykem a nemá zemědělské vzdělání, polistopadová praxe ukazuje, že invenční přístup ve většině případů dovedený do úspěšného podnikání přinášejí na venkov zejména lidé z měst, kteří se rozhodli změnit svůj životní styl a nejsou zatíženi kolektivistickým zemědělským duchem z předlistopadového období. Nárůst podpor pro mladé farmáře je tedy důležitý nejen pro nutnou generační výměnu, ale také kvůli novému přístupu k podnikání, včetně například vztahu k životnímu prostředí. Důležité tedy bude, zda zmíněných osm let nebude mít další čtyřleté pokračování. Současný ministr zemědělství tvrdí, že situace v podpoře zemědělského a venkovského mládí se změní k lepšímu – konkrétní kroky však zatím vidět nejsou. Ing. Petr Havel, zemědělský analytik, vyšlo v týdeníku Profit