Kdo nás bude živit? Hledají se mladí zemědělci
Praha – Stejný trend zaznamenává i Evropa a zvrátit by jej měly dotace. Podle socioložky se však jedná o přirozený vývoj, který bude pokračovat
Pan Karel má grunt. Je mu čtyřiašedesát a ví, že už mu docházejí síly. Má sice dvě děti, ale žádné z nich se do zemědělství nehrne. Smutně si uvědomuje, že zemědělská tradice v jeho rodině pravděpodobně zanikne.
V České republice není jediný. V posledních letech zemědělská populace stárne. Naskýtá se otázka, kdo nás bude v budoucnu živit. „Není to zase tak lukrativní obor a je ho prestiž není příliš velká. Navíc je těžké sehnat půdu za rozumné peníze,“ vysvětlil důvody, proč mladé lidi zemědělství neláká, prezident Společnosti mladých agrárníků (SMA) Petr Mareš.
Zůstanou jen větší podniky
Nicméně se neobává toho, že by odchodem posledních mohykánů skončila v Česku také zemědělská produkce. Bude mít ovšem jiný charakter. „Ztratíme segment typického zemědělství, jak ho známe z minulosti, tedy rodinné farmy. Půda opuštěná nebude, protože o ni vždycky bude mít zájem nějaké anonymní družstvo. Hrozí tedy, že tu zůstanou jen větší podniky,“ nahlédl do možné budoucnosti Petr Mareš.
Stárnutí zemědělské populace netrápí pouze Česko. „Podle statistiky jsou nyní dvě třetiny zemědělců v Evropě starší 50 let a jejich průměrný věk se stále zvyšuje. Tento celoevropský problém se samozřejmě projevuje i u nás, a proto je nezbytné mladé zemědělce přilákat a podpořit, tedy investovat do naší zemědělské budoucnosti,“ uvedl ministr zemědělství Petr Bendl (ODS). Šéf mladých agrárníků přitom řekl, že v západní Evropě je situace ještě horší.
„U nás stojí hektar půdy v průměru sto tisíc korun, ale v Holandsku vyjde v přepočtu na milion korun. To jsou obrovské náklady, které mladé lidi od podnikání v zemědělství odradí,“ přiblížil.
Brusel chce zvrátit vývoj
Mladí farmáři se proto stávají pro Evropskou unii prioritou a bruselští úředníci se pokoušejí nepříznivý vývoj zvrátit. Třeba na rozjezd zemědělského podnikání v Česku jde letos 150 milionů korun, přičemž 75 procent těchto peněz pochází z evropských zdrojů.
Člen zemědělského výboru sněmovny Miroslav Petráň (VV) si však myslí, že by se měla změnit celá zemědělská politika Evropské unie, protože současná regulace není udržitelná. „Stárnutí venkovské populace a zejména zemědělců můžeme změnit mnoha způsoby. Jedním z nich je bezesporu návrat k soběstačnosti, který musí být provázen naším tlakem na změnu pravidel Evropské unie v tomto směru,“ řekl.
Petr Mareš vidí ještě jeden problém. Dříve sedláci předávali své podniky asi v 50 letech, dnes podnikají třeba do 65 let. „Mladí lidé nechtějí tak dlouho čekat, až farmu převezmou. Je proto potřeba podpořit předávání farem, aby neodcházeli jinam,“ vysvětlil.
Jenomže podle socioložky Jiřiny Šiklové je stárnutí zemědělské populace přirozený vývoj. Populace ve světě, zejména pak v Evropě, stárne. Není proto divu, že stárnou i zemědělci. „Zemědělství je vázáno na rodinu. Jestliže se však rodina neobnovuje, nemá to kdo převzít. Lidé také už k tomu nemají vztah a opouštějí grunty,“ vysvětlila.
Stárnutí zemědělské populace přitom podle ní bude pokračovat. „Půda by se však neměla zničit, aby se mohla obnovit. V dobách nouze se k ní lidé vracejí,“ dodala socioložka.
Z rozjetého vlaku se vystoupit nedá, říká mladý farmář
Ocmanice – „Člověk je tady svým pánem. Když zjistím, že mám všechno hotovo, můžu si druhý den říct, že si odpočinu. Kdybych byl někde zaměstnaný, tak by to nešlo,“ pochvaluje si svou práci Michal Burian z Ocmanic na Vysočině. Je mu devětadvacet, a patří tak mezi zemědělci ke vzácnému druhu. Z celkového počtu farmářů v České republice je těch ve věku od 15 do 29 let jen dvanáct procent.
Jenomže to nebyla zrovna náhoda, že přičichl k půdě. Od malička se motal na farmě svého dědy a od svých třinácti na ní intenzivně vypomáhal. „Spíš než k učení jsem si raději sednul za volant traktoru,“ vzpomíná.
Když odcházel z deváté třídy, neviděl jinou perspektivu než zemědělskou školu v Třebíči. Pak to ještě zkoušel na Mendelově univerzitě v Brně, ale v prvním ročníku skončil. Jeho další kroky nemohly vést jinam než na dědečkovu farmu. „Byl jsem u něho zaměstnán. Tehdy obhospodařoval asi 29 hektarů,“ přibližuje mladý hospodář.
Pomohla dotace
Před pěti lety pak celou farmu od dědečka převzal. Měl navíc štěstí, protože se vešel do programu ministerstva zemědělství na podporu mladých zemědělců, a na rozjezd svého podniku dostal milion korun.
„Díky těmto dotacím se podařilo předat pár farem mladým lidem,“ přemítá. Bylo jich zřejmě více než pár. Za dobu, po kterou dotační program podporovaný z větší části Evropskou unií funguje, ministerstvo rozdělilo mezi téměř 1300 mladých zemědělců 1,4 miliardy korun.
I tak byly pro Michala Buriana začátky těžké, a bez podpory rodiny by to měl ještě těžší. Navíc se ceny za jeho produkty pohybovaly před pěti lety někde jinde. Některé spadly až o polovinu. „Kdyby to tak mělo jít dál, tak nevím. Rozhodně však zaječí úmysly nemám. Z rozjetého vlaku se nedá vystoupit,“ tvrdí devětadvacetiletý farmář.
Za ty roky hospodaření zanechal za sebou fůru práce. Původní dědečkovu farmu rozšířil na 40 hektarů a nyní se chystá pronajmout dalších třináct. „K tomu mám ještě dvacet kusů skotu, z toho devět dojných krav. To je na jednoho člověka až až,“ přemítá.
"Pěkná fuška"
Na jednoho ano, a zatím s tím musí ještě počítat. Jak sám říká, je nezadaný. „Nějaké ženy byly. Dívám se také v televizi na pořad Farmář hledá ženu, ale zdá se mi to příliš přikrášlené. Navíc bych neměl odvahu se do toho přihlásit,“ směje se.
Byl někdy tento bodrý chlapík na svou práci naštvaný? „Občas je to pěkná fuška. V sezoně se v šest stane ke zvířatům a kolem půlnoci se jde spát. Letos můžeme být naštvaní na průběh zimy.
Před dvěma lety jsem vyrazil na pole, bylo tři dny hezké počasí a mně se porouchal kombajn. Opravdu jsem měl chuť s tím seknout,“ přiznává. Tyto záchvěvy však Michala Buriana vždycky přešly a nepřemýšlí, že by doopravdy s farmařením skončil.
Zdroj:denik.cz