Kauza stát versus zemědělec
Ale vezměme si to pěkně od začátku. Celá řada zemědělců zapojena do různých programů zaměřených na údržbu krajiny. Téměř všichni zemědělci obhospodařující krajinu jsou příjemci dotací. Každý z těchto zemědělců počítá s výší dotací jako s nedílnou součástí svých příjmů. K tomu závěru se dojde jednoduše seznámením se s Pravidly poskytování těchto podpor a s harmonogramem dorovnávání přímých plateb tak, aby v roce 2013 dosáhly úrovně EU-15. Jinými slovy tento charakter příjmů, tvořící v některých oblastech až ½ veškerých příjmů zemědělce, je brán jako jakási „jistota“. Proč by také nebyl – vždyť přímé platby nejsou pro zemědělce peníze které dostanou jen tak, ale jsou kompenzačními platbami za určitou úroveň újmy, které se musí v rámci oboru podrobit. Označit pak absenci poměrně velké části plateb jako špatně nastavený podnikatelský plán daného subjektu lze jen s velkou mírou představivosti. Jednoduše řečeno zavedli jsme jakýsi systém kompenzačních podpor, na jehož základě se zemědělství velmi rychle v průběhu posledních let postavilo a nenadálá změna tohoto systému může způsobit zemědělským podnikatelům a podnikům problémy. Problémy jistě ne přímo vedoucí k likvidaci a zániku zemědělského podniku, ale rozhodně nepřispívající k tolik potřebnému zatraktivnění oboru pro mladé lidi, motivování těchto lidí pro vstup do oboru i v dopadech na samotné nominální ohodnocení pracovníků v oboru. Navíc konkurenční znevýhodnění oproti ostatním kolegům v sedmadvacítce není třeba více připomínat. Zemědělci si jistě uvědomují fakt potřeby snižování deficitu státního rozpočtu. Zcela nepochybně si i uvědomují potřebnost mandatorních výdajů versus zemědělských dotací v kontextu vnímání obecné veřejnosti. je třeba, aby si politici začali uvědomovat potřebnost plnění závazků rezortů, které vedou. Tomáš Marný SMA ČR