Energie konkurentem

Spíše než nad cenou rohlíku v regálu, zamyslí se vnímavý zákazník nad faktem, proč v meziročním srovnání ceny zemědělských komodit stouply někdy o více jak několik desítek procent, když vzrůst nákladů tomuto trendu nedává opodstatnění. „Na vině je světová cena“, slyšíme od lídrů agrární lobby a leckdo by se tímto vysvětlením nechal uchlácholit, vědom si vlivu postupující globalizace, které dorazila do regálů s rohlíky. Avšak jaké je opodstatnění pro zvýšení světových cen tak, že na – z dnešního pohledu chtělo by se říci téměř regionálním evropském trhu – se dějí cenové přemety..? Dodnes si řada z nás pamatuje poučku, kterou nás učili na střední škole, že největším konkurentem člověka, jako živočišného druhu, je prase. Velmi podobná výživa, stejná nemožnost využití polygastrického trávicího traktu jako malého zázraku přírody, silná reprodukční schopnost: to vše mohlo se stát do budoucna záminkou existenčního boje o živinové zdroje planety. Dnes se zdá, že je tomu zcela jinak. Největším konkurentem člověka stává se energie. Ta nehmotná veličina, která vstoupila do života všech, aniž by si uvědomovali její existenci. Časy trmácení se stovky kilometrů za něčím, do čehož se nasype v podstatě jakýkoliv organický materiál a výsledkem je plyn sloužící jako palivo pro hnací jednotku, jsou nenávratně pryč, protože totožné zařízení je za humny a kdysi futuristické studie aut, využívajících jako pohon etanol získaný z obilovin, či jiných produktů, se dnes běžně vyrábějí i v naší kotlině. Člověk si střídavě vážně, střídavě lehkomyslně uvědomuje dočasnost fosilních paliv a hledá pro tento druh energie náhradu. Možná o to intenzivněji v době nestability regionů, kde se tyto zdroje nachází. Snaha vypálit vše co se nesní, nebo nezkrmí, přivedla Spojené státy na polovinu jejich zásob obilí, vzrůstající ekonomika zemí asijského regionu ospravedlňuje potřebu zvýšit spotřebu jedné hrsti rýže na dvě, či více, přičemž koeficientem nárůstu spotřeby jsou čísla desetimístná. Samotní zemědělci jsou asi ti poslední, vyjma chovatelů hospodářských zvířat, které by tento vývoj trápil. Úroda povětšinou dobré kvality a množství spojená s vysokou cenou produktu dávají možnost zacelit ekonomické záplaty z let minulých, kdy životaschopnost odvětví často inklinovala k červeným číslům. Jistě by si všichni přáli, aby období hojnosti, jak nedávno jeden zemědělec sám nazval částky objevující se na fakturách, trvalo minimálně několik příštích let a revitalizovalo sektor směrem k prosperujícímu odvětví. Vyvstává zde – téměř kacířská – otázka: jak dlouho ještě tento vývoj může trvat a je nastolený trend trvalý? Zřejmě není, protože veškeré využitelné zdroje biomasy nemohou stačit energetické poptávce a to i při stále lepších technologických inovacích v oblasti zařízení zpracovávající, či využívající energii „ z přírody“. Recese, která může vystřídat bioenergetické opojení by zřejmě tvrdě dopadla na bedra zemědělců. Biomasa je nepochybně dobrou cestou, nicméně tuto cestu bychom neměli přeceňovat a napříč dnešnímu stavu je otázkou, bude-li odbytištěm přebytků produkce. Jaroslav Trávníček