Dobrý hospodář si nežije na vysoké noze, myslí na zítřek
„Každý rok není posvícení a dobrý hospodář si nežije na vysoké noze, ale myslí na horší časy. Víte, kdo křičí nejvíce? Ti, co postavili prasečáky za deset milionů, jezdí v BMW a na demonstraci dorazí v novém traktoru za pět milionů,“ rozpovídal se třiatřicetiletý chlapík na dvoře gruntu, který patří od první republiky mezi největší v okolí. Jeho praděd začínal hospodařit na šestnácti hektarech. Měl krávy a koně. „Tehdy v Topolanech dělala v zemědělství stovka lidí. Dnes? Deset. Práce se mechanizovala, a tu, která se dělá rukama, nikdo dělat nechce. Sežeňte někoho do živočišné výroby! Nepůjdou,“ uvádí a pyšně přitom ukazuje perfektně zaopatřený dobytek ve chlévě. První jalovici dovedl na grunt jeho otec hned pár měsíců po sametové revoluci. „V Topolanech to byla první kráva, která se po pádu komunismu vrátila do chléva. Pár let trvalo vyřízení restituce, ale protože jsme chtěli hospodařit, ne vyplatit peníze, šlo to celkem dobře. Jiní čekají na vyrovnání dodnes,“ vzpomíná, jak otec řešil vrácení v kolektivizaci zabraného majetku. Rozlehlá pole, která obdělává sám společně s otcem, se rozprostírají daleko od vsi. „Je to dost práce. Hlavně o žních, kdy jsme v jednom kole od čtyř od rána dlouho do tmy. Manželka na mě kolikrát nemůže ani promluvit. Práci hodně prožívám. Mám to hluboko v sobě. Kdo dnes může říct, že to, co dělá, dělá opravdu rád?“ pozastavuje se hospodář. Nikdy podle něj nebylo tak, že by chtěl farmaření pověsit na hřebík. „Když je dobrý rok, můžu investovat více, když je špatný, ne. Jeden rok prodám obilí za šest tisíc, další za dva a půl. Jestli někdo počítá, že každým rokem dostane šest a podle toho žije, pak je to špatný hospodář,“ vysvětluje Koutek. Co si vydělám, to mám Evropské dotace? Nenatahuje po nich ruku ani je hlasitě nekritizuje. Na demonstrace nejezdí. „Je to sociální prvek, který udrží neschopné. Ti co to umí, pro ty jsou přilepšením,“ hodnotí dotační politiku. Jedním dechem, ale přiznává, že bez přímých plateb by to bylo horší. „Byl bych hloupý, pokud bych dotace nebral. Já ale uvažuji tak, že co si vydělám, to mám. Potřebuji jen zdraví a přízeň počasí,“ tvrdí Koutek. „S tím druhým je to stále horší: už jen to, že se nestřídají čtyři roční období, ale jen léto a zima. Tak rychlý nástup jara jako letos jsem snad nezažil,“ poznamenává hanácký farmář. Pokračovatele živnosti už hospodář z Olomouce-Topolan má: dva syny staré tři a šest let. „Vztah k práci mají: umí poklidit telata a zaseto taky mají,“ ukazuje hrdý otec na obdělaná políčka u dětské skluzavky uprostřed dvora. „Když uslyší zahrčet traktor, už jsou u mě. Budoucnost hospodářství bude na nich. Snad aspoň jeden grunt převezme,“ dodává. DANIELA TAUBEROVÁ, 26.5.2011, denik.cz