Do zemědělství se mladí nehrnou

Jak se vyvíjí věkové složení pracovníků v zemědělství u nás a v Evropě a co to pro odvětví znamená?
Věkové složení pracovníků v zemědělském sektoru je horší než v jiných odvětvích našeho národního hospodářství. Projevuje se zde trend stárnoucí populace a nedostatečná generační obměna. Nechci tím říci, že starší zaměstnanec je horší než mladší, to nikoliv, nicméně z hlediska budoucího vývoje nás to staví před veliký problém: Kdo nahradí současnou generaci pracovníků ve věku 50, 60 let a více?
Nejpočetněji zastoupená věková skupina pracujících je v rozmezí 45 až 64 let, kde pracuje přibližně 52 až 55 procent (záleží na metodice výpočtu) všech pracovníků v zemědělství. Pro srovnání, v ostatních odvětvích národního hospodářství pracuje v této věkové kategorii necelých 40 procent pracovníků. Pokud nedojde k zásadním změnám v prestiži zemědělského povolání a nezvýší se zájem mladých lidí o tuto profesi, můžeme očekávat další nárůst pracovníků ve vyšších věkových kategoriích. Vždyť dnes je více než šest procent pracovníků v zemědělství v důchodovém věku a další významná skupina se k důchodu rychle blíží. Klidně se tak může stát, že za pět let bude v důchodovém věku téměř čtvrtina pracovníků v zemědělství.
Lze samozřejmě namítnout, že ze zemědělství neustále lidé odcházejí a ta situace tak špatná být nemusí. Bohužel zatím žádná taková studie, která by se tímto zabývala, neexistuje, nicméně problém je především v tom, že do zemědělství přichází stále méně mladých lidí. Neboli, zemědělství není schopno konkurovat v atraktivitě jiným sektorům a zájem mladých lidí směřuje jinam.
Co se týče evropského zemědělství, tak v České republice je podíl zemědělského sektoru na celkové zaměstnanosti tři procenta, průměr celé EU 27 je pět procent. Nicméně v celé EU podíl pracovníků v zemědělství stále klesá, u nás je však míra úbytku a jeho rychlost větší. Dá se očekávat, že do roku 2020 se podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti ještě sníží a bude se pohybovat v rozmezí dvou až 2,5 procenta.
Co do věkové struktury není naše situace v porovnání s jinými zeměmi nejhorší. Eurostat sleduje pouze tři věkové skupiny a podle údajů z roku 2007 řadil Českou republiku mezi šest nejlepších zemí z hlediska počtu mladých lidí (do 35 let) v poměru k těm starším (nad 55 let). V roce 2010 jsme se posunuli dokonce na čtvrté místo za Polsko, Rakousko a Finsko. Nicméně čísla Eurostatu mají dva problémy. Za prvé nejsou shodná s údaji ČSÚ a za druhé neříkají nic o tom, jak vypadá ta skupina pracovníků mezi 35 až 55 lety. A tady je u nás velký problém, protože se velká skupina blíží právě k tomu hornímu věku a za ní následuje pokles.

Co považujete za hlavní příčiny nezájmu mladých lidí o práci v zemědělství a jejich postupného odlivu z odvětví?
Nezájem mladých o práci v zemědělství je zapříčiněn několika faktory, které spolu velmi úzce souvisí. Jako klíčovou příčinu vidím především nízkou atraktivitu odvětví spolu s nižší úrovní mezd v zemědělství, která způsobuje nezájem mladých lidí. Tím pádem dochází k poklesu počtu žáků zemědělských škol a ty jsou následně zavírány. A tím si vlastně zavíráme dveře k budoucímu rozvoji, protože nám hrozí v krátké budoucnosti nedostatek kvalifikovaných pracovníků, což se následně projeví v konkurenceschopnosti celého odvětví a v dalším zvětšení rozdílu mezi zemědělství a jinými sektory a o to méně lidí bude chtít jít do zemědělství pracovat. A jsme zase na začátku. Zemědělský sektor se ocitá v jakémsi začarovaném kruhu, a pokud se nám ho nepodaří přetnout, bude se tento vývoj zrychlovat.

Lze tuto situaci zvrátit a co je pro to třeba udělat na straně podniků i nevládních organizací? Nedovolím si tvrdit, že znám ten jediný a správný lék. Bezpochyby ani jeden takový lék neexistuje. Je to věc mnoha kroků provázaných stejnou myšlenkou. Proto jsme ve svazu začali cíleně pracovat na změně celospolečenského vnímání zemědělství jako takového. Zahájili jsme projekt „Zemědělství žije“, kde se snažíme pracovat s dětmi a vysvětlovat jim o čem je zemědělství a proč by o něm měli uvažovat jako o svém budoucím povolání. Nechci tady dlouze vysvětlovat podstatu našeho projektu, protože se skládá z mnoha aspektů jako je spolupráce se základními a středními školami. Snažíme se více propojit školy a zemědělce k hlubší spolupráci atd…Na straně politiků, krajů a státu jednáme, aby se tuto situaci snažili řešit pomocí různých podpůrných a stimulačních nástrojů – stipendia pro žáky, kteří se rozhodnou studovat zemědělské obory, daňová zvýhodnění pro podniky, které spolupracují s odbornými školami a umožňují kvalitní praxe, jednáme s Ministerstvem školství ČR a s kraji o zachování zemědělských škol. Důležité jsou také investiční pobídky s cílem modernizace zemědělských podniků a jejich inovací.
Samozřejmě o propagaci zemědělství se musí snažit i sami zemědělci a cíleně pracovat s tím, jaký obraz ve společnosti mají a jak se prezentují. Bohužel však mediální prezentace jsou často velmi zkreslené – odrážejí stereotypní pohled, že zemědělci si „stále na něco stěžují“. A málokdy jsou prezentovány úspěchy či pozitivní zprávy z odvětví. Proto jsme i v oblasti propagace zemědělství začali společně s našimi členy, ale i partnerskými firmami na zemědělství navázanými, přibližovat zemědělství veřejnosti takové, jaké opravdu je.

Auotr: Oldřich Přibilík, zdroj. agroweb.cz