Demonstrace, mléka do hnoje defenestrace a mysli degradace

     
Tak nám Praha zažila další demonstraci zemědělců. Česká televize tvrdila, že jich byli 4 tisíce, Nova o několik minut později ve svém večerním zpravodajství uváděla číslo dvojnásobné – nevím, já i krávy na pastvě radši přepočítávám, protože jejich počet neodhadnu, ale nechalo by se říci, že jich bylo mnoho. Mnoho nespokojených farmářů, kteří chtějí vyšší cenu mléka a vyšší dotace. Celkem legitimní požadavek podnikatelů, kteří přišli apelovat za své živobytí před své ministerstvo a upozornili na daný problém i svoji eurokomisařku. Tedy vše v pořádku. Jenže možná že ještě nejsme stále těmi podnikateli, byť s přízviskem zemědělští. Protože podnikání je halt riziko. Podnikání je velmi příjemné, pokud na faktuře pro mlékárny je cena za měrnou jednotku 1O a více korun, méně pak příjemné, když se objeví cena poloviční, popřípadě odběratel vypoví smlouvu a podnikatel nemá kam umístit svoji produkci. A jsme u podstaty problému – zmíněním slova odběratel sami připouštíme, že se v tomto případě j

Vím, že mléko nelze pořídit za 5 korun. Nelze ho ani vyrobit za 6. Zároveň však vím, že světové výkyvy ceny mléka jsou z mé pozice neovlivnitelné, stejně jako jsou neovlivnitelné i z pozice marginálního trhu, jakým ten český je. Pokud jsme před několika desítkami let nastolili systém oddělené výroby a zpracování zemědělských produktů, musíme dnes počítat i takovýmito plody v podobě nedostatečných plateb zpracovatelů suroviny. Jistou cestou, byť ne zcela spásonosnou, by bylo větší provázání výroby se samotným zpracováním. Jak je možné, že v Rakousku či Německu, byť tamní situace není zcela růžová, přeci jenom jsou o něco vyšší ceny vykupovaného mléka? Protože tamní zemědělci z části sami zpracovávají svoji produkci na farmě, z části – a jistě z té větší – jsou majetkově účastni na mlékárnách a mají možnost ovlivnit marketing nákupu suroviny. Proto mě velmi překvapuje, že nevidím demonstrace proti fúzím zpracovatelských provozů. Že nevidím snahu více spojit zpracování s výrobou. V současné době je velký tlak značné části zemědělců na zvyšování dotací. Hlavně těch tzv. projídacích, tedy plošných, případně vztažených na jednotku produkce. Ale nepřipomíná tento trend známé asijské pořekadlo o daru v podobě ryby a daru v podobě rybářského prutu? Co dnes dělají zemědělci pro svoji ekonomickou stabilitu na trhu, resp. ještě lépe řečeno pro stabilitu svých výrobků..? Týden před tím, než-li proběhla zmíněná demonstrace v Praze, uskutečnila se ve stejné budově, před kterou bylo demonstrováno, pracovní skupina k opatření Programu rozvoje venkova I.1.3 Přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům. Jde o program, který podporuje vznik a rozšíření zpracovatelských provozů. Zástupce SMA na zmíněné skupině požadovat větší zvýhodnění zemědělců-zpracovatelů před prostými potravináři. Nutno podotknout, že nikdo z Agrární komory na tomto jednání nebyl přítomen ( vyjma zástupce Potravinářské komory, který však zastupoval logicky spíše zájmy zpracovatelů ). Možná že kdyby dva lidé z těch osmi ticích protestujících více prosazovali zájmy zemědělců na podobných jednáních, nemuseli by zemědělci místo práce na svých farmách v otvírajícím se jaru ztrácet celý den demonstrováním po Praze a vyléváním své produkce. Pochopitelně jediný program není schopen spasit celé odvětví, ale systémovým propojením dílčích opatření by jsme se tomuto cíli mohli minimálně přiblížit.

Tomáš Marný