Bio mýtů zbavené

Pojďme tedy s Měsícem biopotravin tyto dveře otevřít a odpovědět na otázky i obavy, které se za nimi skrývají.

Proč bych měl kupovat bio, když mezi bio a nebio není žádný rozdíl?

Za biopotravinou na našem talíři se skrývá mnohovrstevný příběh ekologického zemědělství a vůbec celé ekologické produkce.

Ekologická produkce je moderní a mimořádně přísně kontrolovaný systém produkce potravin. Jeho pravidla např. vylučují použití geneticky modifikovaných rostlin či živočichů (GMO). Při pěstování plodin jsou zásadně využívána přírodní hnojiva a podpůrné látky. Průmyslová chemie a hnojiva jsou zakázány. Také při zpracování potravin je možné používat pouze schválené látky a postupy na přírodním základu. Z toho vyplývá, že biopotraviny musí být vyráběny pouze ze surovin nejvyšší kvality a prakticky neobsahují zbytky chemických látek. Rozdíl mezi bio a nebio neboli konvenční potravinou na pultu tak nemusí být vždy zřetelný na první pohled. Skutečný rozdíl však může být propastný.

Ekozemědělci podvádějí a „stříkají“ v noci?

Systém ekologické produkce je pevně ukotven v zákonech a nařízeních. Tato legislativa je velmi striktní. Co není vysloveně povoleno, je zakázáno.

Takový systém ovšem vyžaduje přísnou kontrolu. Každý ekologický podnikatel, ať zemědělec, obchodník nebo výrobce potravin, je minimálně jednou ročně podroben kontrole pověřenou kontrolní organizací. Systém kontrol v ekologické produkci má křížový charakter na národní i mezinárodní úrovni. Výrobci potravin i zemědělci, samozřejmě, podléhají i všem ostatním standardním kontrolám, jako všichni ostatní konvenční podnikatelé. Kontrolní síť je tak velmi hustá. Produkty jsou často podrobovány chemickým analýzám na čistotu ohledně pozůstatků nepovolených látek. Proto ekologický zemědělec nemůže chemické látky „stříkat“ ani ve dne ani v noci.

Ekologický zemědělec však opravdu ošetřuje svá pole brzy z rána a k večeru. Je to proto, že používané přírodní ochranné prostředky nemohou být použity na přímém slunci, neboť by rychle vyschly a ztratily účinnost.

Biopotraviny jsou příliš drahé?

Jak už bylo napsáno, celá produkce biopotravin „od vidlí po vidličku“ musí dbát na přísná pravidla. Nemůže proto využívat tolika zlevňujících postupů, které umožňuje moderní chemie. Také v zemědělské prvovýrobě, kde se dbá na velmi dobré podmínky pro chovaná zvířata, dochází ke zvýšení nákladů na tento chov. Zvířata musí mít vždy prostornější stáje a přístup na pastvu. Krmení ekologickými krmivy bez GMO je nákladnější. Zkusili jste již rozdíl mezi obyčejným a bio kuřecím masem? Běžné kuře vyrůstá v těsných velkochovech přibližně čtyřicet dnů. Bio kuře musí růst přirozeně v pohodlné hale s venkovními výběhy nejméně 81 dnů!

Při výrobě biopotravin je výslovně předepsáno, že musí být pečlivě zpracovány za použití biologických, mechanických a fyzikálních postupů. Přídavné látky a konzervanty jsou zásadně přírodního původu.

To vše, samozřejmě, zvyšuje výrobní cenu oproti konvenčním potravinám. V průměru je tato cena vyšší asi o 10 – 50 % a to při garantované vysoké kvalitě. Cenu na pultech však určuje poptávka, která je v ČR po biopotravinách stále velmi malá. Proto je u nás menší distribuční síť, menší objem prodeje a oproti evropským zemím mnohdy vyšší ceny. Obchodní politiku a marže obchodníků neurčuje ekologický producent, ale zákazník. Jako spotřebitelé bychom se tak měli soustředit na kvalitu. Cena biopotraviny, ve srovnání s konvenčním výrobkem odpovídající kvality, již zdaleka nevyznívá tak nepříznivě.

Biopotraviny nejsou zdravější než ostatní potraviny?

Tato ošemetná otázka je čistě věcí úhlu pohledu. Pokud bychom se denně opíjeli biopálenkou a přejídali biobůčkem, jistě nelze hovořit o zdravém životním stylu. Zdravost biopotravin tkví v něčem jiném. Přísný systém prakticky eliminuje přítomnost nežádoucích chemikálií. A to i v našem dosti znečištěném životním prostředí. Aby biopotravina mohla získat certifikát, musí v České republice splňovat limity obdobné pro kojeneckou a dětskou stravu. Časté rozbory ukazují, že v biopotravinách je hladina tzv. reziduí opravdu mizivá nebo žádná.  Pokud již nějaké stopy chemických látek zjištěny jsou, nacházejí se obvykle hluboko pod hygienickými limity, které jsou povoleny pro konvenční potraviny a které běžně konzumujeme. Taková potravina pak sice může ztratit svůj bio certifikát, ale zůstává stále vysoce kvalitní potravinou na trhu. Selský rozum tedy správně napovídá, že potraviny bez pozůstatků chemických látek, hormonů a antibiotik, jsou pro jejich konzumenty přirozenější.

Je také prokázáno, že výživové – nutriční hodnoty některých potravin jsou velmi pozitivní. Např. u biomléka je prokázán vyšší obsah žádoucích mastných kyselin omega 3, CLA, ALA o desítky až stovky procent. Rovněž je vyšší obsah vitamínů A a E až o 68 %.

Individuální je hodnocení kvality senzorické – chuťové. Je třeba si uvědomit, že biopotraviny nesmí využívat „dopingu“ v podobě mnoha doplňkových látek a zvýrazňovačů chuti. Dnešní zmlsaný spotřebitel je proto někdy chutí či barvou biopotraviny zklamán a vyvozuje, zcela nesprávně, její nižší kvalitu. Většina biopotravin ovšem snese nejpřísnější srovnání. Již byla řeč o biokuřatech. Kvalita, konzistence a chuť jejich masa je ve srovnání s konvenčními výrobky obvykle na mnohem vyšší úrovni. V ekologickém zemědělství jsou také více pěstovány tradiční obiloviny, jako pšenice špalda, pohanka či proso. Tyto obiloviny jsou z nutričního hlediska rovněž velice zajímavé.

Jak tedy poznám v obchodu to pravé bio?

Slova bio, eko a organic nesmí pro potraviny používat každý. Jsou to přísně chráněné značky kvality, která je na obalu vyjádřena určitými znaky. V České republice bychom na obalu biopotraviny měli hledat evropské logo (zelený lístek), české biologo (biozebru), kód kontrolní organizace (CZ-BIO-xxx) a zemi původu surovin. Potraviny dovezené na obalu nemusí mít českou biozebru. Tyto znaky spotřebiteli říkají, že výroba potraviny byla zkontrolována a že producent je držitelem platného certifikátu. V případě volného prodeje, např. na trhu, se musí prodejce biopotravin prokázat rovněž platným certifikátem.

Falešné biopotraviny jsou nejčastěji nabízeny přes internet. Proto je třeba si ověřit, zda je prodejce certifikovaným obchodníkem, neboť jedině takový smí biopotraviny nabízet. Tuto možnost má každý spotřebitel v Registru ekologických podnikatelů na stránkách Ministerstva zemědělství www.eagri.cz/rep. Zde je možné ověřit také platnost certifikátu ekologického zemědělce a výrobce.

Pozvete bio i k sobě domů?

Vidíte? Bio není žádná záhada. Bio rovněž není výsadou nějaké alternativní kuchyně či zbytného luxusu. Bio, to jsou kvalitní potraviny pro všechny. Bio, to je ekologické zemědělství, které v sobě nese férové zacházení se zvířaty. Bio, to jsou ekologičtí zemědělci, kteří hospodaří v souladu s přírodou. Bio chrání půdu. Bio chrání čistotu vody. Bio, to je zdravý člověk ve zdravém životním prostředí. To vše a ještě mnohem víc se skrývá za slůvkem bio na obalu potraviny ve vašem obchodu. Slyšíte? Bio klepe i na vaše dveře. 

Zdroj: Mgr. Barbora Pojmanová