Almabtrieb – slavnost pro všechny

Tato živá demonstrace a propagace zemědělství a tradičních venkovských zvyků přitáhne širokou škálu návštěvníků, od místních sedláků a obyvatel, přes obyvatele měst, až po zahraniční návštěvníky, kteří ochotně vyhledávají tuto slavnost jako hlavní cíl své podzimní dovolené. Almabtrieb, jak se tato slavnost nazývá německy, má - jako většina lidových tradic - hluboký základ v historii. Alpské hospodaření se vždy vyznačovalo poměrně silným chovem skotu, který spásal bohaté alpské pastviny a zajišťoval tak údržbu špatně přístupných pozemků. Ještě dnes, přes výdobytky moderní zemědělské techniky, existuje v Alpách značné množství pastvin, které není možné, ať už z důvodu velké svažitosti, nebo kamenitosti terénu, obhospodařovat jiným způsobem, než-li pastvou. Sedláci z vesnice tak vždy na jaře svěřili svůj dobytek do rukou obecních pasáků, kteří jej vyvedli na horské pastviny. Ze získaného mléka zde vyráběli výtečné tvrdé sýry, které pak spolu s nově narozenými telaty a tučně vypasenými kravami vždy třetí týden v září sháněli zpátky do stájí jednotlivých hospodářů. Zářijový termín se nám – obyvatelům české kotliny - může zdát jako časný, kdo však strávil nějakou dobu v prostředí alpských velikánů ví, že zima sem vstupuje bez vyzvání a velmi rychle. Ačkoliv tomu průběh letošního babího léta nenasvědčuje, stávalo se, že dobytek se velmi těžce sháněl brodíc se vysokým sněhem. Z čekání v hospodě po nedělní bohoslužbě si postupem času místní vytvořili tuto tradici. A je co oslavovat – jak zdejší říkají - vracejí se jim peníze. Dobytek se vrací díky rozmanitosti bylin horských pastvin ve výtečné kondici a alpské sýry není třeba propagovat. Saalfeldner Bauerntag: taky takto bývá slavnost označována a v těchto dvou složeninách je obsaženo vše: volně bychom to mohli přeložit jako „selský den na polním sále“, tedy na dřevěném podiu postaveném na louce. A skutečně. Lidé vystrojení do tradičních krojů v podobě pumpek, kšand a bílých punčoch u mužů a nádherných šatů se šněrovačkou zvýrazňující dekolt u žen vzbuzuje v prostředí panoramatu alpských vrcholků v pozadí dojem idylické země, kde se příjemně zastavil čas. Hraje místní lidová muzika, pivo teče proudem a splachuje tak mastnotu Bratwurstů – výtečných klobás, k nimž se naše imitace prodávajíc se na Václaváku nedá ani slovně přirovnat. Ale nikdo nezahálí – dorostenci si vzájemně dokazují svoji sílu pákou, a to buď klasickou ruční, nebo pro nás neznámě nohami, válejíc se ve voňavé slámě namísto žíněnky. Jejich umírněnější kolegové předvádí na dřevěném podiu tradiční tance s plácáním do kolen a nezbytným jódlováním. Když si všichni jaksepatří užijí zábavy, mezi klikatými cestičkami linoucími se z hor jako potůček se vynoří pasáci, za nimiž jdou spořádaně stáda krav nádherně ozdobené věnci, květinami a barevnými mašlemi. Množství ozdob, které některé krávy nesou na své hlavě, vzbuzují otázky hmotnosti této parády a zatížení krční páteře zvířat. Nicméně kravám to očividně nevadí, jdou spořádaně za svým pasákem a cestou se honosí pestrostí své ozdoby. My můžeme jen obdivovat tu pospolitost a snahu udržet tradici a nic na tomto faktu nemění skutečnost, že při čekání na pivo vidíte traktor s dobytčákem vyvážející již ozdobené krávy, aby si pak tyto vychutnali svou cestu dolů ( jako) z horských pastvin. Možná právě proto pak ve vás vyvstává otázka, jestli i nám se jednou podaří obnovit již polozapomenuté tradice, anebo alespoň udržet ty stávající a přispět tak k zachování společenského života na vesnici, v dnešní uspěchané době.