A mléko padá….

Dnes jsme svědky řady připravovaných opatření – přes demonstrace až po intervenční výkup mléka státem. Dlužno podotknout, že dle mého názoru ani jedna z těchto aktivit nepřispěje k dlouhodobé stabilizaci cen mléka. Demonstracemi zemědělci pouze upozorní laickou veřejnost na fakt, který jí je – v případě že má o tuto informaci vůbec zájem - již poměrně dlouho znám a budou-li tyto pouliční akce doplněny blokádami, pak jediným výsledkem bude ještě horší názor veřejnosti na už tak ne moc pěkné renomé českého zemědělství. Stejně tak mohou demonstrovat zaměstnanci mladoboleslavské automobilky, nicméně nikoho z nás to nepřiměje k tomu, aby si šel hned zítra koupit škodovku. Intervenční nákupy mléka státem jsou pouze krajním řešením a nezapomínejme, že řešením s velmi špatným poměrem náklady-výsledek. Za velkého množství finančních prostředků, které stejně neskončí u prvovýrobců, se nakoupí relativně malé množství mléka neuplatnitelného na současném trhu a toto je pouhým jednorázovým nástrojem, jak řešit aktuální svízelnou situaci. Stabilita trhu, a to nejen mléčného, spočívá mimo jiné v hledání vlastních cest na prodejní rynk. Příkladem může být pan František Němec, člen Prezidia naší organizace a podnikatel oceněný v nedávné době v soutěži živnostník roku. Tento mladý farmář realizuje část své produkce prostřednictvím své minimlékárny přímo spotřebitelům, kteří oceňují kvalitu a chutnost jeho výrobků a tyto artikly jsou ochotni i finančně ohodnotit. O pravdivosti protiargumentu, a sice že ne každý producent má možnost zřídit na své farmě mlékárnu, není třeba polemizovat, avšak absorce trhu je v tomto případě ještě zdaleka ne zcela naplněna. Příčiny daného stavu lze nalézt v první polovině devadesátých let, kdy docházelo k mnohdy divoké privatizaci mlékáren, které po roce 1948 vznikaly z odbytových mlékařských družstev vlastněných zemědělci. Obnovením tohoto stavu, tedy privatizací mlékáren přímo zemědělcům, i za podmínek menší efektivnosti pro stát, by se docílilo stabilizace trhu, alespoň částečné. Dnes však nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, byť toto přirovnání může znít dvojsmyslně, avšak různé připravované fůzní programy velkých agrododavatelských firem v současnosti dávají znát, že tento proces oddálení obchodu od prvovýroby se ještě více prohlubuje. Za 20 let jsme si jako společnost nedokázali uspořádat vlastnické vztahy v samotném zemědělství, tak těžko pak můžeme očekávat jejich narovnání i v bývalých odbytově-výrobních družstvech. Rozloha i zemědělská produkce České republiky mají dvě společné věci: jsou malé. Zasazení zemědělské prvovýroby do poměrně hustě obydleného prostředí Evropy nám zas nedovoluje produkovat mléka za takových podmínek, jak je to možné např. ve Spojených státech, nebo v Austrálii. To vše zvyšuje nákladovost výroby tohoto produktu a snižuje posléze uplatnitelnost na světových trzích. Proto jednou z možných cest je hledání vlastní cesty, vytváření produktu, který jinde není a který výši své ceny může ospravedlňovat svoji výjimečností. Příkladem budiž Švýcarsko – tamní vyhlášené mléčné produkty se vyváží do celého světa, prodávají se za zpravidla vyšší cenu než-li výrobky domácí provenience a přesto je o ně zájem. Toto je však cesta na dlouhou trať, nicméně pokud by již zmiňovaný František Němec před třemi lety nepostavil svoji mlékárnu, nemohl by se dnes nad současnou situací na trhu s mlékem povznést. Protože lze očekávat, že vyřešením této aktuální krize na mléčném trhu problémy s prodejem komodity zdaleka neskončí a mohou se cyklicky opakovat, tak snad se příště alespoň části zemědělců podaří vymanit z kolotoče trhu.

Tomáš Marný